Objevujte nové
zážitky na Sardinii
Nuragy – pravěké sardinské tvrze
Nuragy jsou konické kamenné věže, které připomínají věže středověkých tvrzí. Tyto stavby však začali budovat Sardinci již v době bronzové v 17. stol př. n. l. a skončili až v době římské ve 3. století př. n. l. Celá kultura dostala jméno právě podle svého nejmarkantnějšího znaku – kultura nuragů. Podobné stavby se řídce vyskytují i na jiných místech v Evropě. Na Sardinii je ale jejich počet přímo neuvěřitelný. Za téměř 1 500 let trvání kultury vzniklo na ostrově kolem 6 500 nuragů.
Architektura protonurágů
Jejich vývoj i architektura je podrobně prozkoumána. V počátečním období (17. – 18. stol. př. n. l.) vznikaly tzv. protonuragy. Stavby, které se v důležitých ukazatelích liší od klasických nuragů. Půdorys je nepravidelný. Uvnitř není velký okrouhlý prostor, typický pro nuragy, ale najdeme zde jednu nebo více chodbiček a ojedinělé malé komory, kryté nepravou klenbou. Dosahují výšek do 10 metrů. V těchto stavbách, pro něž je charakteristické pozoruhodné množství zdiva, byly využitelné jen malé, těsné části. Platforma na horní terase potom byla funkční a tento obytný prostor byl zastřešen dřevěnou střechou. Doposud bylo nalezeno kolem 300 protonuragů.
Vývoj stavby nurágů
Tyto stavby často připomínají podobné pravěké stavby jiných kultur. Na Sardinii však jejich tvůrci šli dál. Opustili neforemné hromady a počali tvořit elegantní díla s velkým důrazem na symetrii.
Od 16. stol. př. n. l. se objevují vyspělejší stavby nazývané podle analogie s egejskými stavbami „tholos nuragy“. Podle posledního odhadu jich bylo kolem 6 500. Velká část byla zničena nebo poškozena zejména v posledních 150 letech. Zhoubné byly zejména dvě příčiny: Zákon „ohrazování“ v polovině 19. století, kdy bylo nařízeno budovat oplocení pozemků a dále rozvoj silniční sítě. V obou případech posloužily pravěké stavby jako zdroj stavebního materiálu. Do současné doby se jich přesto zachovaly stovky.
Nurag je v nejjednodušší podobě věž tvaru komolého kužele, postavená z velkých bloků bez použití malty tzn. nasucho. Dosahují výšky až 20 metrů. Řádkování zdiva je více či méně pravidelné. Kameny jsou často opracované. Zejména v horní části věže jsou kameny pečlivě opracovány. Perfektní zaklínování elementů přispívalo k vysoké stabilitě. Cimbuří věží bylo osazeno konzolami nesoucími přečnívající parapet. Povrch byl zřejmě pokryt vrstvou hlíny, aby nebylo možné spárami vylézt po zdi. Původní podobu nuragů známe díky dochovaným kamenným modelům.
Vnitřní prostory jsou rozměrnější než u protonuragů. Nachází se zde jedna nebo více prostor krytých nepravou klenbou. Stavba má vnější a vnitřní líc z větších kamenů a vnitřek je vyplněn menšími kameny. Vstup do věže je téměř vždy v úrovni země, jen výjimečně je vyvýšen. Většinou je orientován k jihu. Nebyly nalezeny stopy po dveřích, které byly pravděpodobně dřevěné, i když se připouští i možnost kamenných. Vchod vedl kratší chodbičkou do přízemní prostory. Z chodbičky odbočovalo zpravidla vlevo schodiště v síle zdi, které spirálovitě vedlo na terasu nebo do horních místností. U mnoha nuragů nezačínají schody v chodbičce, ale až ve vnitřní prostoře a vedou potom nikoli přímo od podlahy nahoru ale začínají až ve výšce několika metrů.
Postupně se stavba nuragů komplikovala a vznikají tzv. nuragové komplexy s pozoruhodným půdorysem. Nevznikaly většinou najednou ale postupnými přístavbami. Nuragy byly někdy osamocené, někdy součástí vesnic. Jindy byl zase nurag kus za vesnicí. Právě na odkrytých půdorysech vesnic je patrné jak měli staří architekti oblíben tvar kruhu.
Nuragy nepokrývají ostrov rovnoměrně. V místech, kde je málo stavebního materiálu se nevyskytují. Bylo prostě zbytečné dopravovat kámen na stavbu, když je většina ostrova pokryta spoustou přirozených hromad kamení, přímo vybízejících ke stavbě.
Ještě dnes, když projíždíte sardinskou krajinou míjíte mnoho kamenných kup, které připomínají nuragy. Možná se pravěcí stavitelé inspirovali právě touto přírodní scenérií. Co je však pozoruhodné, nuragy se vyskytují převážně dále od pobřeží. Na vlastním břehu je nenaleznete. Ostatně celá historie ostrova je orientována do vnitrozemí. Obyvatelé se nezabývali, snad jako jediný středomořský národ, mořeplavbou. Tradicí Sardiňanů je chov ovcí a koz v divokých horách, které Kartaginci i Římané shodně nazývali Barbagií. Po celou historii ostrova to byla země nespoutaných lidí, kteří odporovali všem oficiálním vládcům. Tato tradice se udržela až do 20. století. Je to určitý výraz kontinuity nuragové kultury, která šla také svou vlastní cestou.
Využití nuragů
Využití nuragů je neznámé. Sloužily pravděpodobně jako strážné obranné věže, orientační místa (body) či hrobky.
Největší komplex: Su Nuraxi nuraghi u Barumini mezi Oristano a Caglieri – UNESCO (nachází se na jihu Sardinie)
